Velké Stáje

19. května 2015 v 19:31 | Akira

"Zdravím tě mladý trenére," osloví tě postarší pán. "Jdeš nám na výpomoc nebo snad pořádně potrénovat svou Ponytu či Blitzle?" dál pokračoval.
Stáj s Ponyty:ponyta xy animated spriteponyta xy animated spriteponyta xy animated shiny spriteponyta xy animated shiny sprite
Stáj s Rapidash:rapidash xy animated spriterapidash xy animated spriterapidash xy animated shiny spriterapidash xy animated shiny sprite
Stáj s Blitzle:blitzle xy animated spriteblitzle xy animated spriteblitzle xy animated spriteblitzle xy animated shiny spriteblitzle xy animated shiny sprite
Stáj s Zebstrikama:zebstrika xy animated spritezebstrika xy animated spritezebstrika xy animated shiny sprite
Stáj s Girafarig:girafarig xy animated spritegirafarig xy animated spritegirafarig xy animated shiny sprite
Ohrada s Growlithe: growlithe xy animated spritegrowlithe xy animated shiny spritegrowlithe xy animated shiny spritegrowlithe xy animated shiny sprite
Ohrada s Arcanine: arcanine xy animated spritearcanine xy animated spritearcanine xy animated shiny spritearcanine xy animated shiny spritearcanine xy animated sprite
Ohrada s Absol: absol xy animated spriteabsol xy animated shiny sprite
Máš zájem o práci? Tak dobře vyplň toto:
1. Jméno
2.Kterou práci bereš
3. Průběh (rozepište se, ne že třeba hřebelcování Ponyt sepíšete do 5 vět či řádků, to ne)
Máš Ponytu či Blitze nebo i jeho vývin? Zde můžete zlepšit jejich rychlost, skoky a různé kombinace.

MÍSTEČKO ZA STÁJI

Úkoly:
1. Vyhřebelcování všech Ponyt ve stáji
2. Ohrada s Absoly potřebuje uklidit, jelikož pelichají a chlupy jsou úúúplně všude!
3. Blitzové se začali chovat divně. Nevíme, proč jsou tak vystrašení. Uklidni je a zjisti, čím to je.
4. Jeden z Growlithe potřebuje pomoct naučit ohnivý útok. Pomoz mu!
5. Girafarig jsou velmi hraví a pomalu na ně nestačíme. Vymysli pro ně zábavný program a užij si ho s nimi.
6. Growlithové rádi pomáhají, najdi pro ně nějakou práci.
7. Dvě Shiny Ponyty se pohádali. Dej se zase dohromady.
8. Rapidash se někam ztratila. Pomoz ji zase najít.
9. Absolové uvítají novou návštěvu, navštiv je a užij si s nimi krásný den.
Zalíbil se ti tu nějaký pokémon? Můžeš ho zkusit přesvědčit, ale to se moc nestává, že by pokémoni, co jsou tu s někým šli. Jsou rádi takto pohromadě. I tak to chceš zkusit? No, prosím:
1. Jméno
2. Jaký pokémon
3.Průběh přemlouvání (rozepište se)
A co odměna? Samostřejmě že nějaká bude v hodnotě Pk + občas se stane, že když uvidí starší pán, jak se hodně snažíš a zalíbí se mu tvoje práce, je možné že dostaneš vajíčko nebo i jiné věci v podobě berry nebo semínek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erika Erika | E-mail | 27. května 2015 v 21:19 | Reagovat

1. Erika
2. Ošetrovanie Arcaninov
3. Večer sa s Oshawott a Treeckom vraciam s prechádzky. Vlastne sa prechádzka zmenila na tréning, po ktorom sa Oshawott naučila nový útok vodný šport. Obaja sú veľmi unavení a ja už chvátam domov. V tom zhone si nevšimnem staršieho pána, do ktorého omylom narazím. "Prepáčte, naozaj som to nechcela, nie je vám nič?" ustarane sa opýtam. "Nie , je to v poriadku. Ty si tréenerka?" prihovorí sa mi milo. "Áno. No a?" "No, hohvoril som si, že by si nám mohla s niečím pomôcť." Starý pán sa šibalsky usmeje a vezme ma za ruku. Vedie ma k nejakému akoby ranču a tam k budove, ktorá v mnohom pripomína stodolu. "Čo tam je?" spýtam sa ho. "Vieš, máme tu niekoľko zranených pokémonov. A mohla by si nám s nimi aspoň trochu pomôcť?" prosebne sa na mňa pozrie. "Keď len to" poviem nadšene a otvorím dvere. Na slamou vypchatých vankúšoch leží šesť Arcaninov, z toho dvaja majú srsť viac do zlata. Na jednom balíku slamy je lekárnička bylinková masť. "Tak sa na vás pozrieme" vyhodím dva Pokébally do vzduchu a objavia sa Treecko a Oshawott. "Tak, vy dvaja, teraz sa budeme starať o zranených Arcaninov. Pomôžete mi?" Obaja zívnu a popreťahujú sa, a potom prikývnu. Otvorím lekárničku a vyberiem nové obväzy, ktoré rozmotám. Jednému Arcaninovi zložím staré obväzy. N a jeho boku je škaredá jazva, zrejme sa s niekým pobil. Na obväz nanesiem trochu masti a obviažem mu ranu. Arcanine to všetko znáša ticho. Keď skončím oblizne mi dlaň "Tak vidíš" potľapkám ho po hlave. Oshawott a Treecko mi nachystali obväz pre ďalšieho Arcanina. Treecko si na prst naberie trochu masti a natrie Arcaninovi ranu na uchu. Oshawott mu prikladá obklady a labku. Som dojatá, ako sa Pokémoni starajú jeden o druhého. Potom tretiemu Arcaninovi, čo je mimochodom ten so zlatou srsťou vymením obväz na chvoste. Bolestne zakňučí. Podľa vzhľadu súdim, že je ešte mladý. A už tak skoro musel byť pripútaný na lôžko... So smutným úsmevom sa mu prihovorím. "Neboj sa, dostaneš sa z toho, len vydrž." Sklamane zloží hlavu na predné laby a zaspí. Štvrtý Arcanine má poranené oko a nos. Opatrne mu zložím obklad z oka a Oshawott mu naň priloží kúsok ľadu. Treecko niekoľkým dáva lieky na utíšenie bolesti. Predposlednému Arcaninovi treba vymeniť obväzy na krku. Opatrne ich začnem odmotávať a ranu pokvapkám roztokom z byliniek. Potom ju zase zaviažem čistým obväzom. Treecko a Oshawott masírujú poslednému Arcaninovi stuhnuté predné laby. Keď skončíme, dorazí starý pán. "Sme hotoví" poviem mu a rozlúčim sa s Arcaninmi. Potom si s Pokémonmi dáme odchod a ideme rovno domov.

2 Akira Akira | Web | 28. května 2015 v 16:53 | Reagovat

[1]: Starý pán ti poděkuje a dá ti tvou odměnu v podobě 350Pk

3 BSV BSV | 31. května 2015 v 22:01 | Reagovat

1)BSV
2)2.Celý den starání se o Rapidashe všech

Ráno mě probudil Rapidash. Vyšel jsem z domu a viděl jsem zatoulaného Rapidashe. Pomalu jsem se k němu přiblížil. "Ahoj ty si se ztratil?" Rapidash smutně pokýval hlavou. "Neboj se já ti pomohu." Hladím Rapidashe po tváři. Ten se postupně uklidní. Kolem krku má nějaký medailonek. "Asi někomu patří" říkám si pro sebe. "Půjdeme do pokemoního centra. Sestra Joy nám možná řekne, kde najdem tvého trenéra. Jdu do města, Rapidash mě následuje. Těsně před pokemoním centrem Rapidash někoho zavětří - na lavičce sedí starý pán. Rapidash se k němu rozeběhne, já běžím za ním. Rapidash doběhne k starému pánovi. Starý pán vyskočí z lavičky a obejme ho. "Rapidashi, ty tuláku. Strašně jsme se o tebe báli". Doběhnu k nim už já celý zadýchaný. Pán mě poplácá po rameni "Děkuji ti mladý muži, že si mi pomohl najít Rapidashe." "Neděkujte, to by určitě udělal každý". Podáme si ruce. Už se chystám odejít. "Mladý muži, počkejte ještě. Nechtěl bys nám vypomoct ve stájích? Můj pomocník co se stará o Rapidashe onemocněl a já nemám náhradu." Jsem dost zaskočený "No víte, já jsem ještě nikdy ve stájích nepracoval a ..." Pán mi skočí do řeči "Neboj se. Není to tak těžké. Navíc vypadá to, že si tě Rapidash už oblíbil (Rapidash mě olizuje)" "No, tak dobře. "Výbořně nasedej." "Oba jsme si sedli na Rapidashe a odjeli ke stájím.

U stájích mě vítala paní (jeho žena). "Vy ste přišel kvůli těm Rapidashům, co? Pojďte, ukážu vám to tady." Vedu Rapidashe směrem ke stájím. Stáje s Rapidashi jsou dost velké, celkem 6 oddělených míst. V každém 1 Rapidash (kromě 1., kde bydlí Rapidash, kterého jsem přivedl). Toho jsem umístil do jeho stáje. "Takže každému Rapidashi vyměníte slámu, dáte mu 2* najíst (v poledne a večer - ráno už najíst dostali) a do žlabů mu budete nosit vodu ze studně (ukazuje na studni vzdálenou asi 400 metrů)." Prohlížím si všechny Rapidashe. "To bude dřína" říkám si pro sebe.

Nejprve vyměnuji seno ze stájí za nové. Půjčil jsem si na to vidle. Starý pán měl pravdu - šlo mi to. Ani ne za hodinu už všichni Rapidashi měli čerstvou slámu. Potom jsem chodil pro vodu. Vzal jsem si 2 vědra a 1 tyč. Vědra jsem naplnil vodou a chytil je tyči. Tu jsem si dal na ramena a šel jsem zpět ke stájím. Bylo to dost těžké a musel jsem jít hodně pomalu. První Rapidash vypil 2 plná vědra, 4 po jednom. Vždy jsem ještě dal každému navíc alespoň 1 vědro navíc. Rapidash č.5 vypadal unaveně. Vodu sice vypil ale jen ležel na slámě. Skoro se ani nepohnul Bylo tu dobu skoro poledne. Přišla za mnou paní, aby mi dala krmení pro Rapidashe. Rychle jsem ji zavedl k tomu Rapidashi. "Není nemocný? Asi bych měl zajít do pokemoního centra!" "Nebojte, on není nemocný, je jen unavený. Včera měl velký závod a teď odpočívá. Není už nejmladší. Večer určitě bude zase plný  sil". Oddechl jsem si. "Promiňte ještě, ale co ten poslední? Dnes vůbec nic nepil. A v misce má ještě od rána jídlo." Paní se zesmutní "Chudáček. Našli jsme to teprve před pár dny. Trenér ho opustil a on se trápí. Nevíme co s ním. Nic nepomáhá."

Dal jsem najíst Rapidashům, ale pořád myslím na toho opuštěného. Dojdu k němu. "Ahoj, kamaráde, máš tady něco k snědku." Rapidash se na mě ani nepodíval. Chtěl jsem ho pohladit, ale on cuknul. Je mi ho líto. "Třeba by mu pomohl Charmander. Je taky ohnivý pokemon, tak by mohl mu pomoci." říkám si pro sebe. "Charmandere, pojď ven!" Charmander vyskočí z pokebalu. "Charmandere, nemohl by sis promluvit s Rapidashem? Je moc smutný." Charmander přikývne a jde k němu. Charmander se s ním začne povídat. Rapidash ho neposlouchá. Chvíli je ještě pozoruji, ale pak jdu zase pro vodu ke studni.

Přinesl jsem skoro 2*více vody než ráno. Už byla skoro noc. Když jsem znovu viděl toho smutného Rapidashe, skoro sem oněměl. Rapidash byl jako vyměněný - hlasitě ržál, poskakoval a bavil se s Charmanderem. Když mě viděl, skoro mi vyrazil vědro z ruky. Tak rychle pít jsem nikoho ještě neviděl. I miska s jídlem byla prázdná. Okamžitě jsem běžel všem říct, že Rapidash je zase v pořádku. Za chvilku byli pracovníci stájí u kóje s Rapidashem o podivovali se. Starý pán mě objal "Děkuji ti mladíku. Zachránil si nám Rapidashe". Zůstal jsem skromný. "Mně neděkujte. Děkujte mému Charmanderovi." Charmander se usměje. "Chaaar Charmander". Večer mě i Charmandera pozvou na večeři. Bylo tam tolik jídla. Ačkoliv sme se snažili se krotit, stejně jsme toho snědli opravdu hodně.

Pak jsme se rozloučili. Oba jsme byli opravdu unavení. "To byl ale den, co Charmandere?" Charmander přikývl a zívnul. "Dobrou noc, Charmandere". Povolal jsem CHarmandera zpět do pokebalu. Doma jsem si lehnul a skoro okamžitě usnul.

4 Akira Akira | Web | 3. června 2015 v 18:06 | Reagovat

[3]: Pán a paní ti moc poděkují a dají ti odměnu a to 550Pk a těm lidem se líbila práce tak že ti ještě dají vajíčko ponyty

5 Lukynator Lukynator | 5. června 2015 v 21:04 | Reagovat

1.Lukynator
2.8.Shiny Cobalion se nám někam ztratil pomoz nám ho najít
3.Našel jsem velké stáje a podíval se na brigádu.Nejvíce mě zaujalo hledání Shiny Cobaliona.Je vždycky hrozné když se někomu něco stane,tak se chci pokusit pomoct.,,Charizarde,Luxrayi,Krabby pojďte ven."Všichni vyskočili.,,Dnes budeme hledat Shiny Cobaliona.Je to vzácný pokémon a na farmě ho postrádají musíme jim pomoct."Všichni byli s pomocí pro.Začli jsme pátrání v Cobalionově stáji.Byla prázdná.,,Zkusí to někdo očuchat a jít po stopě?"Všichni to zkusili,ale nikdo stopu nechytil.,,Musíme přijít jak Cobalion a kdy zmizel."Šli jsme za jednou paní co byla na farmě.Pověděla nám že se Cobalion ztratila,když se pásla s ostaními Cobaliony.Šli jsme k ohradě kde se pásly.Krabby si hned všimla že je ohrada nějak poškozená.Prozkoumali jsme to více.,,Poškodil to Meowth."Pokémoni se na to také podívali a usoudili že je to možné.,,Já Mewotha měl.Takové škrábance zanechávají."Pokémoni přemýšleli.Luxray si všiml stop.Byly staré 3 dny.,,Jdeme."Vyšli jsme.Charizard letěl před námi.My pozorně šli po stopách.Byly tři.Dvě lidské a jedna Pokémoní.Pokémoní patřila Meowthovi.Byl jsem si jistý.Charizard na nás mával.Zrychlili jsme.Charizard něco objevil.V lese objevil balon který vypadal jako Meowth.Byl to rakeťácký balon.Uviděli jsme Shiny Cobaliona.Byl zavřený v kleci.skryli jsme se za keře.Po nějaké chvíli přišli 3 osoby.Meowth a muž se ženou.Muž měl modré vlasy a žena rudé.,,Za tohoto Pokémona nám dá šéf velkou odměnu."Říkali si.,,to vám teda nedá.Ten Cobalion není váš."Vyšel jsem z keře a oni se otočili.,,Hele nějaký prcek."Řekl ten Meowth.Meowth po mě skočil a chtěl použít škrábavý útok.Ale Charizard použil plamenomet a smetl ho.Rakeťáci řekli nějaký svůj slogan.Než jsem stačil zareagovat skočili do balonu a odlětěli.Klec byla pověšená u balonu.,,Rychle za nimi.Běželi jsme lesem za nimi.Vyběhli jsme z lesa a byli jsme přímo pd nimi.Charizard je doletěl.oni na Charizarda vystřelili z nějakého děla.Chytl se do sítě.,,Necháme o padáme.,,Luxrayi použij náboj a ty Krabby použij vodní dělo."Moji pokémoni použili útoky,které se spojili.Rychle jsem rozvázal Charizarda.Ten použil plamenomet.Rakeťáci odletěli a klec s Cobalionem se rozbila.,,Charizarde chytni Cobaliona."Charizard vyletěl a zachránil ho.Pomalu se s ním snesl na zem.Cobalion byl trochu otřesený a měl zraněnou nohu.Nohu jsem mu ošetřil a obvázal.,,Zvládneš jít?"Přikývl.Vyšli jsme a všichni jsme si povídali.Prošli jsme lesem a ocitli se před stájemi.Paní co tam zrovna byla se rozzářila.,,Cobaloine."křičela z dálky.Rozběhla se za námi.Cobaloin vyšel rychleji.Objali se.,,Moc děkuju že jste našli mého Cobaliona."děkovala nám.,,Není zač.Ale Charizard,Luxray a Krabby mi hodně pomohli."

6 Akira Akira | Web | 8. června 2015 v 18:45 | Reagovat

[5]: Starý pán ti poděkuje a dá ti tvou odměnu v podobě 350Pk
    Charizard- +10%sehranosti
               +10%zkušenosti v zápase
    Luxary- +10%sehranosti
               +10%zkušenosti v zápase
    Krabby- +10%sehranosti
               +10%zkušenosti v zápase

7 BSV BSV | 11. června 2015 v 8:44 | Reagovat

1)BSV
2)1.Vyhřebelcování všech Ponyt ve stáj

Šel jsem se podívat na farmu, jestli tam nepotřebují s něčím pomoc. Starý pán už na mě z dálky mává. "Zdravím tě, předpokládám, že si tady, abys nám s něčím pomohl." Přikývl jsem. "Jdeš skoro jako na zavolanou. Potřebovali bychom pomoci s Ponytama. Potřebují vyhřebelcovat, nikdo však na to nemá čas. Máme důležitější věci na práci". "Nebojte, to zvládnu." "Výborně. Neboj se že příjdeš zkrátka. Odměníme se ti.¨
Přišel jsem do stáje s Ponytama. Pán měl pravdu - jejich srst byla dost neupravená. Byla přerostlá, zakroucená a špinavá. Odvedl jsem všechny Ponyty ze stájí. Vedu je směrem k jezírku. Protože já mám taky Ponytu, povolal jsem ji z pokebalu, aby se seznámila s ostatními Ponytami. Byla zezačátku hodně nervózní a odtažitá, ale všechny Ponyty se k ní chovaly hezku, a tak nakonec ta moje se s nima spřátelila. Dovedl jsem je všechny k jezírku. Tam jsem je vykoupal, aby ze sebe splavily tu špinu. Ponyty se potápěly, čvachtaly, prostě si to všechny užívaly. Když vylezly, pod každou jsem dal deku, aby si na ni lehly a neušpinily se od země. Na sluníčku se opalovaly a usychaly. Sluníčko svítilo, ale nepálilo. BYlo tak akorát. Všechny Ponyty uschly během chvíle. Potom jsem vzal nůžky a ostříhával z nich přebytečnou srst. Dělal jsem to opatrně - za prvé nikdy dřív jsem to nedělal, za druhé jsem nechtěl, abych ustříhl i to co nemám a za třetí, aby to Ponyty nebolelo. Trvalo to docela dlouho, ale Ponyty vypadaly jako nové. Ještě jsem natřel Ponyty nějakým regeneračním gelem, který se má po stříhání používat. Bylo do večera bylo ještě dost času, tak jsem Ponyty zavedl na tréninkové místečko za stájema. Zrovna tam byl nějaký hoch, co to tam uklízel. Požádal jsem ho, jestli by nemohl dát na Ponyty chvíli pozor. On souhlasil. Šel jsem ke stájím. Moje Ponyta šla se mnou.
Když jsem vešel do stájí, málem jsem omdlel. Byl tam puch, špína, prostě hrůza. Nemohl jsem dopustit, abych odvedl Ponyty zpátky do tohoto humusu. Minule jsem také čistil stáje (to byly ale stáje Rapidashů), tak jsem věděl co a jak. Nejprve jsem vyházel všechny starou slámu a dal tam novou. Starou jsem chtěl odvést na kompost. BYlo toho však tolik, že jsem to nezvládl. Poprosil jsem Ponytu, jestli by mi nepomohla. Souhlasila. Spojil jsem ji provazem a ze zadu jsem to tlačil, aby to měla lehčí. Oboum nám to docela šlo a za chvilku už bylo to vyloženo na kompostu. Pak jsem to ve stájích umyl, na podlahu jsem si vzal mop, který sem máčel do vody se saponátem.
Podlaha byla za chvíli čistá. Pak jsem umyl stěny i ostatní věci ve stájích. Pak jsem požádal Ponytu, aby si všechny části stáje vyzkoušela, aby zjistila, jestli je vše v pořádku. Ponyta byla všude spokojená. Tak jsme se zase vrátili k ostatním Ponytám.
Měli jsme ještě trochu času, tak jsem uspořádal závody v běhu na závodním okruhu vyřazovacím způsobem. I s mojí bylo celkem 9 Ponyt. Vymyslel jsem systém po 3 skupiny po třech. Postupují vždy první 2 do semifinále. V semifinále budou 2 skupiny po 3, z nichž opět postoupí 2 do finále. Ze 4 finalistů vzejde vítěz. Moje Ponyta vypadla v semifinále a byla z toho trochu smutná. Vítěz měl za odměnu čestné kolo. Ve předu šel on, pár metrů za ním ostatní. Už byl večer a všechny Ponyty jsem odvedl zpátky do stájí. Starý pán se na ně podíval a měl velkou radost. Podíval se na moji. "Koukám, že se ti Ponyta už vylíhla. Doufám, že se o ni dobře staráš." "To nebojte, o všechny své pokemony se dobře starám." Starého pána to uklidnilo a rozloučil se se mnou. Šel jsem s Ponytou domů.

8 Akira Akira | Web | 12. června 2015 v 18:12 | Reagovat

[7]: Starý pán ti poděkuje a dá ti odměnu v hodnotě 550Pk

9 luckadasa luckadasa | 28. července 2015 v 22:06 | Reagovat

1. luckadasa
2. absol (né ten shyny)
Dojdu na farmu a hned mě uvítá starý pán a řekne: Ahoj určitě jsi trenérka že? Hned jak uslyším otázku kývnu. Starý pán pokračuje: a ty máš ponytu nabo blitzei? Zavrtím hlavou. A nechceš si ji zkusit přemluvit? Prvně chci říct ano ale pak jsi všimnu absolů a řeknu: a ty Absoly můžu zkusit taky přemluvit? Starý pán kývne. Příjdu k absovi který se mi nejvíc líbí a řeknu: ahoj jsem luckadasa. Absol nebyl nadšení že jsem oslovila zrovna jeho a ahoj mi opětoval. Sedla jsem si k němu a řekla: a nebudeme kamarádi? Jak mile jsem to řekla Absol si stoupl a šel si sednout jinam daleko odemě. Řekla jsem si: Co je mu? Absolové jsou hodní a energetičtí?!? Přišla jsem k starému pánovi a řekla: Můžete mi říct prosím povahu tam toho absola? Pán řekne jistě: Tento Absol je hodně osamělí chce být alfa ale ostatní absolové si zvolili shiny absola. Tento absol už na shiny absola několikrát zaútočil a shiny absol ho vyloučil ze smečky. Aha řekla jsem a podívala jsem se na něj. Pak jsem vyhodila do vzduchu má dva pokébally. Za několik sekund se oběvil můj pikachu a stárly. Když jsem jim všechno řekla tak oba kývly. Z pikachu a stárly na druhém ramenu jsem si zas sedla za Absolem a řekla: Absole asi jsme nezačali nejlíp. Tak ještě jednou. Jsem luckadasa a toto jsou mý dva pokémoni: pikachu a stárly. Oba jsou strašně silní! Absol si ale jen lehl a začala chrápat. Tím jsem rozpoznala že chce abych odešla. Sklopila jsem hlavu a šla do lesa. Pak jsem ale hned hlavu zvedla a řekla pikachu elektrcký útok a sílný miř třeba do vzduchu! Pikachu to nechápal ale poslechl. když pikachu přestal vykoukla jsem z lesa na absola který ležel na kopci (to byl ten kterého se snažím už dlouho přemluvit(:) Absol už neležel Ale z údivem se díval Řekla jsem: pikachu ještě jednou a pořádně! Pikachu hned poslechne. Absol to už nevydržel vstal a žel směrem ke mě. Rychle jsem zas zalezla k pikachu a řekla ještě! Pikachu už byl hodně vyčerpaný. Ale já mu řekla pikachu ještě jednou zas řeknu: Jo? Pikachu kývl. Když absol byl schovaný za stromy a díval se tak jsem řekla teď pikachu! Pikachu se ale netrefil a trefil se do stromu z kama vyletělo hejno zubatů. Áááá Zaječela jsem pomooc věděla jsem že mí pokémoni na to hejno nestačí. Tak jsem je schovala rychle do pokéballu. Když mi to chtěli zubati hodně bolestně vrátit vyskočil z křoví Absol Použil na Zubaty stínovou kouli a pak mi oznámil že musíme utéct. Poslechla jsem ho a utekli jsme zpátky na farmu. Když jsme se vrátili řekla jsem Absolovi: Absole tys mě zachránil! Děkuju. Absol jen řekl že to nic nebylo! Ale já řekla bylo! Jsi strašně silný! Absol Jen řekl že: já jsem taky dobrá trenérka a že ten elektrický útok nebyl vůbec špatný. Poděkovala jsem a řekla: Dáš mi teda šanci a pohraješ si se mnou? Absol kývl. A já řekla: Tak zahrajem si na honěnou? Absol ale řekl že děcké hry nehraje!!! Řekla jsem: a co teda hraješ? Absol smutně sklopil hlavu a řekl: Já jsem od té doby co mě vyloučil shiny absol nehraju nic. Aha Řekla jsem ale bylo mi ho strašně líto. A co tak jsi tu hoňku zkusit? Absol teda kývl. Tak jo! Máš ju!!!!!!!!!!!! Absol okamžitě zarágoval a začal mě honit! Zaběhli jsme do lesa a chtěli jsme pokračovat ale vtom jsme slyšeli nářek. Přišli jsme blíž a viděli jsme malého rattata  jak brečí přišli jsme blíž a zeptala jsem se ho: Co je maličký? Kdo tě rozplakal? Rattata se na mě podíval a řekl: měl jsem zásoby jídla a pak přišel velký a zlý shyny absol a všechno mi vzal! Já nebohý! Řekla jsem shyny absol? Není to ten na farmě? Kde vůbec je? Vtom Absol něco zacítil a řekl pojď za mnou! Řekla máš něco? A šla za ním. Když jsme přišli viděli jsme shiny absola z hodně jídla. Vlezla jsem tam a řekla: ty zlý Absole! Dej mi to jídlo! A v tom shiny Absol  střelil stínovou kouli. Už jsem se představovala v nemocnici ale v tom absol který byl za mnou střelil taky stínovou kouli a tím mě zachránil. Když ji střelil skočil předemě a začal na shiny absola vrčet. Shiny absol začal vrčet taky a pak byl velký zápas absolů! Ale pak normální absol padl. Shiny absol už chtěl útočit ale já jsem skočila před Absola a řekla: nech ho! Pak jsem skočila na Shiny absola a dala mu facku a přitom jsem řekla: běš odtut ty jedna! Než jsem to dořekla shiny absol začal kňučet a odešel. Když se Absol vzpamatoval řekl: tys mě zachránila! Já jsem na to řekla: To přece kamarádi dělají že si tak zvaně krijou záda. Ablso řekl: já ještě opravdového přítele neměl. Já jsem na to řekla: Tak už máš! A co mi dohrajeme tu hoňku? Absol řekl áááááááááááánooooooo! A dodknul se mě! Tak jo! A začala jsem ho honit. Honili jsme se do večera a když začalo zapadat slunko tak jsme se dívali na západ slunce. A když byla tma  Tak Starý pán už volal všechny Absoli. A přišel ke mně a řekl: jestli chceš můžeš být z Absolem ještě chvíli. Poděkovala jsem. A řekla Absolovi budeme se ještě chvíli dívat na hvězdy? Absol kývl. Lehli jsme si do trávy a pojmenovávali jsme hvězdy: např. podívej to je jak ty a já! Potom když už bylo vážně pozdě tak jsem věděla že už musím. A zeptala jsem se: Absole? Absol na mě natočil hlavu. Nechtěl bys ke mně do týmu? Už jsme si na sebe zvykli a mám tě strašně ráda. Tak co půjdeš semnou?

10 Akira Akira | Web | 6. srpna 2015 v 11:10 | Reagovat

[9]: Absol s velkou radosti se k tobě přidá
gratuluji získala si nového pokémona

11 Nettie Nettie | 27. září 2015 v 13:53 | Reagovat

1. Nettie
2. 1)vyhřebelcování všech Ponyt ve stáji.
Můj Growlithe tvrdě pracoval a já bych měla také. Jako chovatelka je pro mě fascinující vyhlídka, že bych si pokemona odchovala od vajíčka, ale na to potřebuji inkubátor a pokemoní vajíčka také nejsou levná. Sice bych na to měla, ale mnoho peněz by mi nezbylo, proto jsem se rozhodla, že si prvně něco vydělám. Nemůžu přece riskovat, že bych koupila vajíčko a inkubátor a poté by se něco stalo a já bych neměla peníze na postarání se o sebe natož o Growlitha a vajíčko.
Z nebližších možností brigády se mi nabízely dvě možnosti: v kavárně a ve stájích. Zvolila jsem si stáje, protože je to skvělá příležitost vyzkoušet si starat se o pokemony. Sice se starám o Growlitha, ale už ho trochu znám a vím jak na něj. Dorazila jsem do stájí, Growlithe odpočíval ve svém pokebalu. Tam mě přivítal postarší usměvavý pán. Vysvětlila jsem mu svou situaci a on mi dal seznam prací, na které potřebují dobrovolníky. Jak jsem si prohlížela seznam, zalíbil se mi úkol jedna; vyhřebelcování všech Ponyt ve stájích. Sice to bude náročné, protože je neznám a když se Ponyta bojí tak popálí člověka dotykem, ale čím větší oříšek, tím větší budu mít jistotu při starání o mé vlastní pokemony. Otočila jsem se na onoho pána, pravděpodobně majitele stájí: „Ráda bych zkusila to hřebelcování Ponyt, kolik jich tu vlastně máte?“ zeptala jsem se. „Osm,“ odpověděl pán „z toho dvě shiny.“  Už jsem chtěla jít hřebelcovat, když vtom mě něco napadlo „Mám vlastního Growlitha, nevadilo by, kdybych ho pustila do ohrady k vašim Growlithům. Myslím, že by ocenil, kdyby si s nimi mohl hrát.“ Na to se majitel zamyslel. „Neměl by to být problém, pokud si toho svého poté poznáš.“ Zavtipkoval. Vypustila jsem Growlitha z pokebalu. Ten se na mě zvědavě podíval a chtěl vědět, co se děje. „Jestli chceš, můžeš si jít hrát támhle do ohrady s těmi Growlithy, ale musíš na sebe dávat pozor a žádné rošťárny.“ Usmála jsem se na něj, podrbala ho za ušima a on se pak šťastně rozběhl do ohrady. „Zajímalo by mě, kde bere všechnu tu svoji energii.“ Zamumlala jsem s úsměvem na rtech.
Majitel mě zavedl do stájí Ponyt. Jedna z nich zvědavě vykoukla z boxu, byla to krásná Ponyta. Přistoupila jsem k jejímu boxu s úsměvem a dobrou náladou. „Ahojky slečno, přišla jsem tě vyhřebelcovat.“ Řekla jsem jí a natáhla jsem k ní ruku, aby si ji očichala a rozhodla se sama, jestli mi důvěřuje natolik, aby mě nechala vstoupit do svého boxu. Zvědavá Ponyta si očichala mou dlaň a poté do ní vložila tlamičku. To jsem vzala jako znamení, že mi důvěřuje, pohladila jsem ji po čumáku a vstoupila jsem do jejího boxu. Vzala jsem kartáč a začala jsem ji hřebelcovat, při tom jsem ji sem tam pohladila. Držela pěkně a nebyl problém to dokončit.
Sotva jsem vylezla z jejího boxu, uslyšela jsem zaržání, ohlédla jsem se a uviděla shiny Ponytu, vypadala, že je ráda, že mě vidí. Usmála jsem se na ni: „Ty budeš parádnice viď?“ Shiny Ponyta mě bez problémů nechala jít k sobě a dokonce mi sama nastavovala místa, kde chce vykartáčovat. Když jsem opouštěla její box, měla jsem pocit, že se nakrucuje. Nemohla jsem si pomoct a musela jsem se zahihňat nad jejím chováním.
Došla jsem k vedlejšímu boxu, kde byl sameček shiny Ponyty. „Ahojky, přišla jsem tě vyhřebelcovat, bude z tebe fešák.“ Usmála jsem se na něj. On se na mě podíval, jako bych zešílela, potom si odfrknul a odvrátil ode mě hlavu. Nadzvedla jsem jedno obočí. „Tohle zřejmě bude místní princátko.“ Zamumlala jsem si, ale stejně jsem se musela pousmát, protože i když to bylo arogantní princátko, stále byl svým chováním roztomilý. Stál pevně a moc se nehýbal, jen se na mě za celou dobu odmítnul podívat.
Další mě zaujal dvojbox, byli tam dva samečci, nejspíš dvojčata. Zvědavě vykukovali. Když jsem k nim přišla, jeden mě drcl čumákem a druhý mě zatahal za rukáv. Bylo to dost náročné. Ti dva chvilku nepostáli v klidu. Neustále přešlapovali z nohy na nohu a všelijak se ošívali, několikrát i v takové míře, že do mě drcli a já padla na zem. Naštěstí byly boxy vystlané slámou, takže jsem padla do měkkého. Jednoho z nich jsem hřebelcovala dokonce dvakrát, protože sotva jsem se otočila zády, vyválel se takovým způsobem, že jsem musela zajít znovu. Když jsem opouštěla dvojbox, měla jsem slámu všude, vlasy trčící na všechny strany a měla jsem pocit, že ti dva ze mě mají srandu.
Protější box vypadal na první pohled prázdně, až poté jsem si všimla, že tam leží sameček. Vešla jsem do boxu a pozdravila jsem ho. On se na mě podíval a poté se zas vrátil k nicnedělání. Nebyl by problematický, kdyby neležel. Snažila jsem se ho přemlouvat, tlačit, ale on stále byl v té samé pozici. Asi po pěti minutách mého snažení ho zřejmě na šaráda přestala bavit a otráveně se zvedl (Shikamaru jako Ponyta ). Potom už nebyl problém. Sotva jsem skončila, svalil se zpátky do původní pozice. „Přísahám, tohle je Slowpoke v těle Ponyty.“ Povzdechla jsem si.
Sotva jsem vstoupila do dalšího boxu, byla jsem žďuchnutá do slámy na zemi Ponytou, co se se mnou začala mazlit. (Nejdřív Fred a George, potom Shikamaru a teď Pinkie Pie, no alespoň se blížím, Shikamaru je animovaný a Pinkie je dokonce kůň) Nevadilo mi, že se se mnou mazlí, ale taky nepostála v klidu. Když jsem s ní konečně skončila a ona mě konečně nechala odejít, potřebovala jsem vyhřebelcovat já.
Už mi zbýval jen poslední box. Opatrně jsem vstoupila dovnitř a všimla jsem si, že je Ponyta schovaná v tmavém koutě. „Neboj se, přišla jsem tě vyhřebelcovat.“ Usmála jsem se a trochu se přiblížila. Přišla jsem k Ponytě a zkusila jsem ji opatrně pohladit, ale popálila mi ruku. „Myslím, že by sis mohla dát přestávku.“ Uslyšela jsem za mnou. Otočila jsem se a našla jsem majitele stájí. Šla jsem si dát ruku pod studenou vodu.
Sedla jsem si na trávu a pozorovala hrající si Growlithy. Za chvíli za mnou ten můj přišel a vlezl mi do klína, já vytáhla kartáč a začala mu pročesávat srst. Měla jsem pocit, že je někdo za mnou, otočila jsem se a zrak mi padl na majitele stájí. „Asi jsem tě měl varovat,“ povzdechl si, „ta Ponyta se k nám nedávno dostala dost podivným způsobem. Během jedné bouřky jsme ji našli přivázanou k jedné ohradě a byla dost podvyživená. Myslím, že nebude problém, když ji vynecháš.“ Nabídl mi.
Má ruka se během česání zastavila, Growlithe se na mě tázavě podíval. Sundala jsem ho z klína a otočila jsem se na majitele. „Jsem chovatelkou pokemonů a ne každý pokemon se kterým se v budoucnu setkám, bude mít ideální minulost a povahu. Nezlomím nad ní hůl jen proto, že se bojí.“ S tímhle jsem se otočila a odkráčela směrem stáje. Přišla jsem do boxu, kde byla Ponyta stále v tom jednom rohu. Posadila jsem se na druhou stranu boxu do tureckého sedu a pozorovala Ponytu. Ta si mě ze začátku nedůvěřivě prohlížela, ale po deseti minutách, kdy se nic nedělo, začala se ke mně pomalu přibližovat. Nechala jsem ji a nehnula se. Zvědavě mě očichala. Vytáhla jsem z kapsy kousek cukru a natáhla otevřenou dlaň k Ponytě. Očichala mou dlaň a nakonec váhavě snědla cukr. Nátáhla jsem druhou dlaň a nechala ji, ať si ji zkontroluje. Za chvíli do ní drcla čumákem. Začala jsem ji hladit.
Když se trochu uklidnila, pomalu jsem se zvedla a začala ji kartáčovat. Za chvíli jsem byla hotová a opustila jsem box, ke kterému přišel majitel stájí, překvapen mým úspěchem. Chtěla jsem odejít, ale ucítila jsem zacukání rukávem. Otočila jsem se a viděla Ponytu. Usmála jsem se, dala jí ještě jeden cukr a pomazlila jsem se s ní. Majitel měl bradu až na zemi, když jsem se na něj otočila a triumfálně oznámila. „Má práce zde je hotová.“

12 Akira Akira | Web | 2. října 2015 v 19:58 | Reagovat

[11]: Starý pán ti poděkuje a dá ti odměnu v hodnotě 600Pk a pánovi se líbila tvoje dobrá práce tak ti do ruky ještě dal červená semínka

13 Venosaurka Venosaurka | 17. října 2015 v 7:16 | Reagovat

Absolové
Rychlostí blesku sem doběhla na ranč šla sem do budovy kde byl starý pán a řekla sem dobrý den šla bych rozveselit absoli řeknu a usmněju se a dodám kdeby se si mně nějaký absol oblíbyl může jít se mnou řeknu pán kývne dojdu do ohrady a otevřu ji absolové se zamnou rozběhnou až na jednoho kterému chybý chlupi a je popálený a smutný  přijdu k němu a řeknu ahoj sem venosaurka je mi 9 let a sem začínající trenérka pokémonů vetmu ball a zněho vyskočí zorua dám předněj pokekrmivo a řeknu vem si absolovi nechutná a sní jen půlku všichni absolové se na to vrhnou zeptám se absola co semu stalo absol mi odpoví popálil mně charizard ezmu ho doruky a řeknu mi charyzarda se zoruou přemůžem řeknu zorua kývne a podívá se na mně vydám se ven ze stájí a absol mně naviguje později dorazíme na tréninkový plácek kde trenér trénuju charizarda já se podívám za sebe je tam absolí skupinká podívám se na trenéra a ten na mně otočí zrak podívá se na absola a řekne á to je ten srabáckej absol a začne se smá já řeknu absol jee moc míli pokémon  a výzívám ťe na zápaa ukážu na zoruo on se začne smát ta mi nic neudělá ale přijímám charizarde plamenomet vykřikne trenér lstivívi pohled řeknu charizard se zastaví a začne se bát a brecet rychle škrábaví útok pořád dokola nic lepšího neumíš řekne trenér charizarde vzdušné eso rychle vyskoč na něj řeknu naviguje charizarda dolů a ten se zasekne ještě není konec řekne trenér stiskl náramek a charizard se promněnil na charizarda x dračí spáry řekne trenér zoruo škrábaví útok přeemůže charizarda a ten je neschpen zápasu absolové ke mně  rozběhnou zorua mi skočí na rameno vyplašený absol se už nebojí vyndá´ 4 bally a řeknu kdo che jít se mnou řeknu a čekám na odpověď

14 Akira Akira | Web | 17. října 2015 v 14:29 | Reagovat

[13]: Starý pán ti poděkuje a dá ti odměnu v hodnotě 200Pk a pánovi se líbila tvoje dobrá práce tak ti do ruky ještě dal černá semínka

15 Venosaurka Venosaurka | 17. října 2015 v 14:32 | Reagovat

A přidal se ke mně ještě jeden absol

16 Akira Akira | Web | 17. října 2015 v 14:39 | Reagovat

[15]: Jeden absol váhal zda by s přidal,ale nechce opustit své kamarády

17 Venosaurka Venosaurka | 17. října 2015 v 14:40 | Reagovat

Tak se ke mně přidejte všichni a budete ppřád spolu jak u profesora tak u mně

18 Akira Akira | Web | 17. října 2015 v 14:44 | Reagovat

[17]: "To nejde mi tu taky pomáháme nemůžeme jen tak odejít"řekne ti jeden absol

19 Venosaurka Venosaurka | 17. října 2015 v 14:46 | Reagovat

Jeden už od vás odešel jo a vlese sem viděla absoli kdyby sme je nalákali tak je pak můžem přivést do stájí pán bude rád za mladou krev

20 Venosaurka Venosaurka | 17. října 2015 v 14:55 | Reagovat

Dojdu prostřed lesa z lesa vyjdou abloli a pustěj se do jídla pak až dojedí je nalákám na další takhle pak skončí ve stájích zajdu za starým pánem a řeknu přivedla sem vám mladší absoli nevadí kdybych si ty staré vzala

21 Akira Akira | Web | 17. října 2015 v 15:02 | Reagovat

[19]: Po nějaké době se jeden ostýchavý Absol vystoupil ze své smečky"Já se k tobě přidám"poví a potom se otočí ke své smečce"Moc tu nejsem užitečný,jsem slabý a na co šáhnu tak pokazím myslím,že když půjdu tak bych se mohl něčemu naučit a zeslíti"řekl Absol své smečce na rozloučenou a přešel k tobě a skočil ti do ballu

22 Venosaurka Venosaurka | 17. října 2015 v 15:04 | Reagovat

Díky absole řeknu na pokéball //to je ten z toho textu//viz hlavní postava

23 Venosaurka Venosaurka | 19. října 2015 v 12:40 | Reagovat

Combalion
Dojdu k známím stájím zajdu za pánem je nějak vyděšený řeknu stratil se shyni combalion vyhrkne rychle se vidám ke stájím sou tam jenom dva všichni sou smutní kam se ten combalion poděl
Šla sem k jednomu a řekla co se stalo tomu shiny combalionovy combalion přivře oči a řekne unesli ho kdo team plasma team plasma!!! Vyhrknu combalion přikývne du tam řeknu combalion mi předá přivěsek to mu upadlo vezmu ho a pověsím si ho na krk běžím jak o závod přitom zajdu do lesa později vydím temný les hm říkám si vduchu posunu nohu a někam spadnu uvidím sochy legendárních pokemonů později zaklepu na dveře a řeknu puse mně ruka se mi posune a dveře se otevřou c-cože řeknu když lezím na zemi posunu ruku a zavřou se mi oči později je otevřu cože co se stalo sem v místnosti s pokemonama povolám absola abslol všechny klece zníčí nakonec uvidím jezero lávy a nahoře je combalion v kleci někdo otevírá klec combalion pevně zavírá oči někdo ho strčí dolů vyskocím a chytnu ho dobrý řeknu zadívám se na combaliona schovám abola do ballu pozavřu oči combalion taky cože tady to je divný ppzději vyskočí skoro všechni grunti z verandy zatvrdnou lávu a koukají se na mně povaloli blastoise povolám zorua zorua zapomocí škrábavého ůtoku poráží všechny zorua se usmněje doprovídí nás k východu nakonec sme venku já si soundám přívěsek a pověsím mu ho na krk combalion mně začne lízat jeden shiny combalion který není se stájí vběhne do ohrad dojdu za starým pánem a řeknu mohla bych si combaliona nechat to záleží na combalionovy řekne pán podám kněmu ball cheš jí semnou řeknu a mrknu

24 Venosaurka Venosaurka | 19. října 2015 v 16:25 | Reagovat

//akiro tentokrát mně starej pán uplácet nebude//
Pomůžu ti combalione zesílit tak že jedním pohledem porazíš všechny členi teamu plasma budu ti oporou v nejhorších časech nikdy tě neopustím budeš jenom mezi mnou a míma pokemonama z nikim jinym budu si stebou hrát hýčkat tě a získáš naši oporu když upadneš nebo někdo z blíských zmizí pokud cheš obojí vypustím tě spátky do stájí

25 Venosaurka Venosaurka | 20. října 2015 v 17:28 | Reagovat

Jelikož potřebuju prachy píšu další
Arcaniové se zranili
Dojdu k stájím a řeknu čus du ošetřit arcanie zvednu růži a dám si jí do knoflíku pán přikývne dobrá řekne arcanienové sou hodně zraněný zvlášť ten nejmenší dojdu do ohrad najdu tam před v chodem dva shiny arcanie  dojdu k první mu vytáhnu lékárníčku kterou sem si poznamenala místo hada růži podívala sem se mu na tlapku ucukne povolám 4 pokemony tak dnes vyléčíme arciane pokemoni kývnou podám emolge obvaz zorua pinzetu spheal kladívko a spinde jehlu a nit spinda se na to zadíváv to je kdyby sme zašívsli rány spinda se usmněje na důkaz toho že rozumí tak začnem zorua přijde a shiny a arcanovy vytrhne třísku spheal poklepe dalšímu shiny na nohu a arcanie vstane já si vezmu ještě iněkci dojdu s emolgou k arcanie a štípnu ho iněkcí emolga ránu zaváže spinda arcanie  che zašít ránu na krku přinesu druhou iněkci a štípnu ho emolgo ho obváže spinda mu ránu zašije arcanie je v pořádku 5 arcanie ošetří emolga zavázáním rány a přidáním dezinfekce poslední arcanie se tváří bolestně přijdu a píchnu mu iněkci na uspání zorua vytrhne třísky z nohou a přiývne spheal mu poklepe na nohu pozděli se jeho noha pohne spheal se usmněje spinda mu zašije ránu na krku a já mu vstříknu iněkci emolga mu to obmotá arcanie otevře očí a svalí mně na zem začnu se smát arcanie je ze stájí nejmenši přitom je dost obrovský něco mu pověsím na krk je to přívěsek s ohníčkem arcanie mně olíže následně mně začnou fotit později se najdu v časopise lekařské hvězdy
                   Po 10 dnech
Později už mně nofotí ale zajdu za aracinie arcanie za mnou vyběhne a olizne mně necheš být arcinae můj pokemon

26 Akira Akira | Web | 26. října 2015 v 16:44 | Reagovat

[23]:

[24]: Combalion ti poděkuje za záchranu,ale tvojí nabídku odmítne.

[25]:  Starý pán ti poděkuje a dá ti odměnu v hodnotě 150Pk

27 Venosaurka Venosaurka | 27. října 2015 v 16:57 | Reagovat

Prosím combalione mám ještě absola ze stájí má se dobře

28 ester ester | 30. října 2015 v 19:14 | Reagovat

Blitzové se začali chovat divně,

Jelikož jsem chovatelka tak mě fascinovalo starat se o pokemona už od vajíčka.Jenže mám málo peněz a tak jsem se rozhodla pomoct u stájí.Už se začátku jsem viděla že se blitzové chovají divně a tak jsem šla právě k nim.Jakmile mě blitzlové uviděli shlukli se do stáda,a v tom jsem zistila příčinu:jeden malý drzoun začal kecat pitomosti ve smyslu:oni vás zabijou a stáhnou z kůže a vaše maso opečou na ohni.Celá vzteky bez sebe otevřu,zavřu vrata.Jakmile mě ti úchvatní tvorové spatří rozutečou se všude kolem.Vezmu si laso co bylo u kůlu a vyvolala jolteona.Ten se na mě zazubil."Nažeň všechny blitzle k rohu ohrady,prosím!"Jolteo kývne a dá se do běhu rychlostí 80 km/h.Za chvíli jsou všichni poplašení blitzlové v rohu a nepříčetně funí.Přiběhnu k jolteonovi a řádně ho podrbu po hlavě,Najdu toho malého drzouna a hodím kolem jeho krku laso.Mírně utáhnu a blitzle začne šílet.Vytáhnu ho ze stáda a naznačím rukou jolteonovi že je může rozehnat.Jolteon je rozežene po celé louce.Já zatím přivážu blitzleho ke plotu.Vyvolám liu s eevee.Blitzle se na mě šokovaně a ublíženě koukne a svalí se k zemi.Lia k němu doběhne a vyřve ze sebe:Eevee-eeeeevee-eeveee?!(proč tak šílíš,moje trenérka pokemonům neubližuje!?)Blitzle se zamračí a křikne na ní:blit-bllitzleee-bbblitzzzle!(co si o sobě myslíš,ubožáku!)Lia se rozzuří a koukne blitzleho do nohy.Ten zakňučí a odfrkne si.Odvážu blitzleho ale nakážu eevee a lii ať jsou ve střehu.Nakonec se blitzle zklidní a tak začnu s výslechem:
1."Proč takhle blitzle strašíš?"Zeptám se přísně.Blitzle odpoví:blit-blitzlle!(mám na to důvod!)
2."Jaký důvod?"Blitzle se rozpláče a mazi vzlyky vydá:bli-bli-blitzllleee,blitzzzzle!(On-on-on mi zabil matku!)Otevřu naprázdno pusu a poté ji zavřu."Kdo ti zabil matku?"Zeptám se roztřeseně.Blitzle:BLITZLE!blitzleeeee,blit-blitzle,bbblizzzzle!(TRENÉR!Nesnáším ho a chci mu to oplatit,zabít ho,celkem tady často chodí přemlouvat blitzle!)Kleknu si k němu a pohladím ho po šíji."To je mi líto,ale nemůžeš někoho zabít musíš se přes strátu matky přenést,to je hold život!"Obejmu toho statného tvora kolem krku.Blitzle vstane a mírně se na mě usměje."Už takové pomluvy nešiř,jo?"Blitzle kývne a rozběhne se za stádem.Nejprve ho všichni kontrolují,ale když zjistí že jsem mu neublížila uklidnili se a vypadali uvolněně.

29 ester ester | 30. října 2015 v 19:14 | Reagovat

spamík,něe

30 Venosaurka Venosaurka | 24. listopadu 2015 v 16:01 | Reagovat

Zebstraiky
Dojdu na známe místo pozdravím pána a vydám se k zebstrikam vydím 4 jeden velký sedí a dumá v rohu má asi tak level 45 dojdu k pánovi a zeptám se řekne že 59 že  je to nejslabsí zebstrika co tam je proto tak dumá otevřu dvóřka spozorní tkaže..... Omlčím se a podívám se smněrem k zebstriovi má kousek zad holíh pomyslím přiběhnu za ním a zeptám se co se stalo řekne že ho napadli nějací lidé kteří mněli R na uniformně cože řeknu pak mně zasahne bleskem na důkaz toho že vím moc tak dobře oddělám dvírka stáje společně je porazíme kývnou dou do lesa chvíli se tam potácíme v pohodě říkám si něco mně nespádně přinutí omdlít cítím ruce odnášejícís mně nékam vzbudím se v cele super ŕeknu stráže tam stojí zažraně moc nic řeknu si seberu jednomu klíče a otevřu dveře a odejdu pryč stráže mně pronásledují usmněju se vyskočím když vytasí kopí a seknou zjistí že to je jen kopije vyskóčím a pomocí klíčů se dostanu do jiné mištonosti s pokémonami v klecích zapomocí klíčů je otevřu pak se odjeví cesta ven odejdu s pokemonami a dojdu do stájí položím je na zem tak zebstik cheš jít se mnou

31 Delaney Delaney | 18. června 2016 v 11:35 | Reagovat

1. Delaney
2. Zebstrikamové jsou soběstační, ale uvítají nějaký nový program než obvykle mají
3. Spolu s Konane sme objavili nejakú farmu, alebo skôr stajne, v ktorých boli rôzni Pokémoni. Pred stajňou sa hrali Growlithi, Absolovia, a Arcaninovia, vo veľkej ohrade sa naháňali Zebstriky a Rapidashovia a Blitzle a Ponyty ich s obdivom sledovali. V boxoch v stajni odpočívalo niekoľko majestátnych Cobalionov. Vošla som do stajne a všimla som si, že ďalej za Cobalionmi bolo pár Girafarigov, ktorí sa veľmi hlučne hrali na naháňačku a pritom všetko okolo seba rozhadzovali na zem. Nestihla som sa ani poriadne pozrieť na šantiacich Pokémonov, keď jeden prebehol tesne predomnou a zvalil ma na zem. Konane sa naňho zamračila a vycerila zúbky. Niekto mi zozadu pomohol vstať. Otočila som sa a uvidela som nejakého postaršieho pána, ktorý sa mi predstavil ako majiteľ tejto stajne a dozvedela som sa od neho, že s hyperaktivitou týchto Girafarigov to začína byť trochu mimo kontroly. Vtedy ma niečo napadlo. "Viete, mohla by som vám s nimi pomôcť. Na celý deň ich vezmem niekam von, kde sa budú môcť vybehať," navrhla som pánovi a Konane prikyvovala. Starý pán sa zatváril spokojnejšie a schválil mi to. Potom odišiel. "Konane? Myslíš, že im tí Girafarigovia naozaj robia také problémy? Nemôže to byť ťažké," otočila som sa na Konane, ktorá si premeriavala šantiacich Girafarigov. Práve sa dvaja z nich začali pretláčať a rožkami do seba narážali tak silno, že bolo na zemi ešte viac vecí. Konane im zrejme tak neverila po tom, čo ma jeden zhodil na zem. "No nič, tak začneme," povedala som hlasnejšie a zatlieskala som , aby si ma Girafargovia všimli. Niektorí na mňa otočili hlavy, iní len prestali so svojimi doterajšími činnosťami. "Takže, čo by ste povedali, keby sme teraz šli von a mohli by ste sa poriadne vybehať?" spýtala som sa. Girafarigovia radostne výskli a okamžite sa rozbehli ku dverám, prudko ich otvorili a vrútili sa do prázdnej ohrady, kde sa, k môjmu prekvapeniu, zoradili a čakali na mňa v pozore. Prišlo mi to roztomilé a musela som sa pousmiať. Konane si ich trochu nedôverčivo prezrela, ale potom sa aj ona mierne pousmiala. Vedľa ohrady bola menšia drevená stavba, v ktorej sme našli rôzne obruče a prekážky, zrejme pre Ponyty a Blitzle. "Ale rovnako to môže byť aj pre nich," povedala som si a rozložila som v ohrade prekážkovú dráhu. Girafarigovia potom súťažili v tom, kto ju prebehne najrýchlejšie a zároveň zhodí čo najmenej vecí. Väčšine to trvalo asi minútu, ale bol tu aj jeden shiny Girafarig, ktorému to trvalo len 45 sekúnd. Oproti tomu, jeden Girafarig, menší než ostatní, bežal pomalšie a veľa vecí zhadzoval. Podišla som spolu s Konane k nemu a pohladila som ho po hlave. "Neboj, určite ti to pôjde. Musíš sa sústrediť na to, aby si bežal vždy rovno a musíš dobre ovládať nohy. A tiež, nikdy nespúšťaj zrak z prekážky pred sebou," poradila som mu a Konane mu ukázala palec hore. Priklusal k nám najrýchlejší shiny Girafarig, ktorý sa ponúkol, že pobeží ešte jednu trať spolu s tým najmenším. Postavila som sa boko od trate a sledovala som, ako sa im to podarí. Menší Girafarig spočiatku trochu zaostával, potom však pridal a bežal len o trochu pozadu za shiny Girafarigom. Väčšinu prekážok sa im podarilo prekonať bez zhodenia a dobehli sa minútu do cieľa. Prišla som k menšiemu Girafarigovi a podala som mu čerešňu. "Bol si super." Na okamih som sa zamyslela nad tým, čo budeme robiť ďalej. Potom ma napadlo, že by si Girafarigovia mohli dať preteky s Ponytami. Zavolala som do našej ohrady aj Ponyty a utvorila som dvojice zložené z Ponyty a Girafariga, ktoré budú spolu bežať.
Po piatich behoch sa zdalo, že vyhrávajú Ponyty. Potom som si všimla, že je na rade najrýchlejší shiny Girafarig, ktorý mal súťažiť so shiny Ponytou, tiež jednou z najrýchlejších. Toto bude zaujímavé. Dobehli však narovnako. Bola na rade ešte jedna dvojica, najmenší Girafarig a shiny Ponyta. Bežali ako o dušu, ale v poslednom úseku trate Ponyta malého Girafariga predbehla. Girafarig sklonil hlavu a pomaly prišiel medzi ostatných Girafarigov. Shiny Girafarig sa zrovna spokojne netváril. Chcel si s Ponytami ešte raz zasúťažiť, ale v niečom inom. Niekde som našla loptu, čo mi vnuklo nápad, že by si medzi sebou zahrali vybíjanú. Ale mala som ešte jeden plán. Vytvoria sa dve družstvá - jedno bude tvorené Ponytami a Blitzlami, druhé Ponytami a Girafarigmi. Akonáhle sa rozdelili, hra sa mohla začať. Ponyty sa až tak nesnažili, zdalo sa, že ich ich predchádzajúca výhra príliš opojila. Odpočinutí Blitzlovia to však vyvažovali a Girarafarigovia boli síce unavení, ale zasa sa veľmi snažili. Na poli o desať minút zostali iba štyria hráči. Shiny Girafarig a najväčší Blitzle na jednej strane, na strane druhej malý Girafarig a shiny Ponyta. Konane bola kapitánkou prvého družstva, ja zasa druhého. Loptu získal shiny Girafarig a hodil ju do malého Girafariga, ktorý sa však skrčil, a preto, že bol tak nízky, lopta trafila nič netušiacu Ponytu. Teraz sme mali loptu zasa my. Girafarig mi ju prehodil a keď mal nabité, pokúsil sa trafiť Blitzla. Nevyšlo mu to, lopta sa zasa dostala ku mne. Prehodila som mu ju a tentoraz sa mu podarilo Blitzla vybiť. Teraz zostávali len shiny Girafarig a menší Girafarig. Tí dvaja sa rivalsky premeriavali. Konane prehodila loptu shiny Girafarigovi, ktorý ju chytil a hodil ju po malom Girafarigovi. Ten zakľučkoval a podarilo sa mu uhnúť, lopta sa zasa dostala ku Konane. O chvíľu ju zasa mal shiny Girafarig a zasa letela na menšieho Girafariga. Ten sa však postavil na zadné nohy a podarilo sa mu loptu zachytiť medzi predné nohy. Hodil mi ju a ja som mu ju hodila naspäť. Menší Girafarig ju hodil na shiny Girafariga, ktorý bol natoľko zmätený, že sa nestihol uhnúť. A tak vyhralo moje družstvo. Keď sa hra skončila, pribehla som k malému Girafarigovi a potľapkala som ho po hlave. "Bolo to skvelé, ty si bol skvelý," pochválila som ho a usmiala som sa na neho. Konane za mnou prikývla. Všimla som si, že sa pomaly začína zmrákať. Girafarigov som zaviedla do stajne, kde si políhali a rozlúčila som sa s nimi. Potom sme s Konane zašli za starým pánom, aby sme mu ohlásili, že sme hotové.

32 Enwy Enwy | 19. června 2016 v 8:46 | Reagovat

[31]: Práce byla vykonána dobře. Jako odměnu získáváš vajíčko Growlithe. "Je z toho nejlepšího chovu. Starej se o něj dobře."

33 Janet Janet | 25. června 2016 v 19:36 | Reagovat

Přijdu do velkých stájí za městem. Poprosím pána o brigádu a pán mi řekne: „Dvě Shiny Ponyty se pohádali. Dej je zase dohromady.“ „Zkusím to“ odpovím a pán mě odvede k ohradě s ponytami. Obě ponyty jsou ale ve stáji pro ponyty. Každá ve svém boxu. Otevřu stáje, a ve dvou boxech vedle sebe jsou dvě shiny ponyty. „Ahoj.“ Řeknu ponytám. Vezmu je ven ze stáje a zeptám se jich: „Prý spolu nemluvíte. Co se stalo?“ Ta první ponyta, která se jmenuje Shi /Šáj/ mlčí a druhá, prostě Ponyta mi řekne: „Dostali jsme jídlo. Šáj snědla svojí porci a ještě sežrala tu mojí. A ještě se mi začala posmívat, že je rychlejší a tak.“ „A jak je to dlouho?“ se zeptám. „Dva týdny“ odpoví Shi. „Dva týdny! Proč spolu nemluvíte dva týdny kvůli tomuhle?“ „Protože tahle Ponyta“ řekne Shi a Takhle Ponyta řekne dost s opovržením: „Je prostě blbá“ „Já si tohle líbit nenechám, aby mi brala jídlo. Až se omluví…“ „Já se ti omlouvat nebudu. To je pod mojí úroveň, se omlouvat tobě, a jestli mě budeš štvát, jako doteď, tak se budeme prostě dál prát.“ „Nechovej se povýšeně. Pořád jsi ponyta jako já.“ „Ale silnější.“ „No tak holky.“ Řeknu, protože obě ponyty jsou holky. Vezmu je na louku a celou dobu mlčíme. Na louce jim navrhnu: „Holky, co kdyby, jste se usmířili. Mohli by, jsme si teď pohrát a jít.“ „Ne.“ Řeknou obě ponyty současně. „No aspoň na něčem jste se shodly.“ Poznamenám, ale radost z toho opravdu nemám. „Až se mi omluví, tak se usmíříme“ řekne Ponyta, ale Shi ji ihned odpoví ne úplně hezkým tónem: „Ne. Omlouvat se tobě?“ Shi se nad Ponytu opravdu povyšuje, si pomyslím, protože to tobě řekne, jako kdyby byla Ponyta něco odpornýho a nevýznamnýho. „No, tak se holt neusmíříme.“ Řekne Ponyta. „Jestli se chceš usmířit, tak se mi za tu hádku omluv a ode mne omluvu nečekej!“ řekne rozzlobeně Shi. „Byli jsme nejlepší kamarádky. Nešlo by to vrátit. Ale, mohla by ses mi omluvit. Já nemám, za co se ti omluvit.“ „Ne nemohli. Mám novou nejlepší kamarádku. Ohnivku. Ohnivka je lepší než ty a kamarádím i s plamenem. Jen ty jsi přišla o kamarády. Chyba je na tvé straně.“ Řekla Shi úplně necitlivě vůči Shiny Ponytě. „Ale, já s nimi také kamarádila. Jen ty jsi jim namluvila, že jsem blbá a navymýšlela jsis kraviny, abys mě zbavila kamarádů. Byla jsi ale nejlepší kamarádka, a když se mi omluvíš, já to nebudu už řešit.“ „Tobě se omlouvat nebudu.“ Prskla Shi. Já si povzdechnu a řeknu: „Šáj. Mohla by, jsi mluvit lepším tónem.“ Řeknu. „Ne nemohla. Protože tahle blbá Ponyta.“ „Není blbá. Mluv o ní slušně.“ „Nezaslouží si to.“ Řekne Shi. „Je to shiny ponyta jako ty, tak toho nech a hned.“ Shi se urazí. „Děkuju.“ Řekne Ponyta. To už Shi nevydrží a použije na Ponytu Plamenomet. Ponyta dostane Plamenometem, ale moc jí to neublíží. „Hej!“ křikneme já i Ponyta. „Nech toho Šáj.“ Pokračuju. „Proč jsi to udělala?“ se zeptá Ponyta. „Protože tě nenávidím.“ Řekne Shi přijde blíž, a když je u ní, napadne ji dvojitým kopem a Ponyta dostane několikrát dvojitým kopem od o malinko silnější Shi. „Šáj! Ihned toho nech.“ Na ní zavolám. „Ne!“ řekne Shi a znovu zaútočí na Ponytu. Já rychle vezmu hadici, co je tady poblíž a pustím na Shi proud vody. Shi, jako ohnivý typ nenávidí vodu a ihned nechá Ponytu být a otočí se: „Nech toho! Nenávidím vodu!“ na mě panovačně zařve. Chová se, jako malý rozmazlený mimino. Si pomyslím. „A ty se mi omluv za tu hádku. Hned.“ Zavolá Shi na Ponytu panovačně a rozzlobeně. „Nebudu se ti omlouvat. Je to tvoje vina.“ Řekne mírným tónem Shiny Ponyta. „Moje?!“ se zlostí vzteká Shi. „Jo.“ „A dost.“ Se do jejich “rozhovoru“ vmísím. „Nechte toho a poslechněte si mě.“ Podívám se na ně a pokračuji: „Kam dostáváte jídlo?“ „Do žlabu. Proč?“ Se optá Shi. „A máte každá svůj žlab, nebo máte společný.“ „Máme malé žlaby, ale každý svůj.“ Odpoví Shi. „A proč jsi to snědla Ponytě Šáj? Tos jí nemohla sníst omylem, když máte oddělené žlaby.“ „Protože jsem měla hlad.“ Řekne Shi. „A vem si, že Ponyta ho určitě také měla.“ „Ano. Měla jsem hlad.“ Mi to potvrdila Ponyta. „Šáj, nemůžeš myslet jenom na sebe.“ Řeknu a Shi odpoví: „Nemyslím jenom na sebe. Myslím i na své kamarádky a kamarády.“ „Ale co jste říkali, jste kamarádky byli. Nejlepší dokonce.“ „Nechápu, jak jsem mohla s touhle…“ Shi se včas zarazí, aby zase nemluvila neslušně a nedostala za to vynadáno. „Prostě jak jsem s ní mohla kamarádit.“ „Šáj, Shiny Ponyto, nemohly byste přestat na sebe aspoň útočit? Nemusíte být hned kamarádky, ale alespoň se tolerujte. „Tak jo.“ Řekne Shiny Ponyta, ale Shi vztekle a panovačně odpoví: „No to zrovna, jí netoleruju.“ Nato vztekle použije na Shiny Ponytu plamenomet. Shiny Ponyta se mu vyhne, sama ale neútočí. „Až se vyvynu.“ „Nechápu, jak se můžeš chtít vyvynout proto, abys byla silnější. Mě se stádium Ponyta líbí.“ „Ty nic nepochopíš“ se do ní naváží Shi. „Šáj. Shiny Ponyto. Nechte toho. Hned. Obě.“ „A proč to vlastně řešíš?!“ se zeptala Shi. „Protože vás mám usmířit.“ „Aha.“ Řekne otráveně Shi. „Hele, nechcete zkusit se usmířit. Jenom to zkuste, Třeba to půjde. Tolerujte se. To platí hlavně na tebe Šáj.“ „Ach jo. No tak jo.“ Řekne otrávená Shi. „Dobře.“ Řekne úplně klidně Shiny Ponyta. „Tak dobře. Zkuste to.“ Řeknu a odvedu je do ohrady. Za chvíli obě vypadají, jako by se mezi nimi nikdy nic nestalo.

34 Enwy Enwy | 25. června 2016 v 20:59 | Reagovat

[33]: Práce byla dobrá, odměnou ti je 400 Pk.
//Prosím, dodržuj body :D Díky bohu byl název úkolu na začátku, takže jsem si toho hned všimla, ale někdy se stane, že to přehlédnu nebo mi to nedojde xD

35 Janet Janet | 26. června 2016 v 14:47 | Reagovat

Ohrada s absoly potřebuje uklidit, jelikož pelichají a chlupy jsou úúúplně všude!
Přijdu do velkých stájí. Podívám se po nich a zeptám se: „Dobrý den. Omlovám se, že zase ruším, ale nemáte ještě nějakou brigádu?“ Pán mě odvede tentokrát k ohradě na louce. V Ohradě je přístřešek a pokémoni absolové. „Ohrada s absoly potřebuje uklidit, jelikož pelichají a chlupy jsou úúúplně všude! Ukliď to. Máme tady třicet dva absolů.“ Tak já jdu do toho. Si řeknu a vstoupím do ohrady. Chlupy jsou opravdu úplně všude. Vezmu hrábě a začnu hrabat chlupy na hromadu, abych je pak mohla vyhodit. Jenže absolové jsou zvědaví a jdou se podívat, co se děje, a jelikož jsou chlupy všude, přijdou a samozřejmě, sice omylem, ale přitáhnou chlupy tam, kde jsem to teď uklidila. „Absolové. Prosím, jděte na druhou půlku ohrady.“ Absolové tedy jdou na druhou půlku ohrady, kromě mláďat. Tři mláďata se honí a čtvrté by si rádo hrálo s nimi, ale ti tři to nechtějí. Když už mám shrabanou většinu té poloviny, kde absolové teď nejsou, proběhnou tam tři mláďata a nanesou tam samozřejmě z lapek zase chlupy. A to čtvrté, když vidí, že si tam hrajou se rozběhne za nima, skočí přes hromadu shrabaných chlupů, ale odrazí se ze země brzy a skočí do hromady chlupů, kde jelikož je ještě malý neudrží rovnováhu a spadne do nich. Hned se ale zvedne a běží dál za těmi třemi mláďaty. Samozřejmě shrabané chlupy rozhází úplně všude, kudy proběhne, takže všude a já můžu začít znovu. Když malý absol přiběhne k těm třem, tak ho ti tři vyhodí, že si s ním hrát nechtějí. Malému absolovy, kterého vyhodlili je do breku, protože nemá, s kým si hrát. Potom si všimne, co udělal, že úplně rozházel ty chlupy, a začne je tlapkami dávat na hromadu. „Děkuju absole.“ Řeknu, když si všimnu, že mi pomáhá. „Já jsem to rozházel“ řekne trochu provinile. Já se na něj usměju a já shrabu, absol dá chlupy zpět na hromadu. Když je jedna půlka shrabaná, vezmu kartáč, do nádoby na vodu napustím vodu a absoly vykartáčuju, aby neztráceli další chlupy a ty se neválely po teď od nich vyčištěné ohrady. Ještě musí projít nádrží s vodou, aby neměli na tlapkách nalepené chlupy. Když všichni přejdou, včetně mláďat na čistou půlku, v nádrži je hromada chlupů. Potom se pustím do shrabování druhé půlky. Malý absol mi zase pomáhá. Když mám uprostřed výběhu jednu velkou hromadu chlupů, vezmu je a vyhodím.

36 Enwy Enwy | 26. června 2016 v 17:03 | Reagovat

[35]: Práce byla odvedena dobře, majitel byl rád, že tě znovu vidí.
Odměnou je ti 250 Pk.

37 Delaney Delaney | 1. července 2016 v 17:57 | Reagovat

1. Delaney
2. Rapidash sa niekam stratila. Pomôž ju zasa nájsť.
3. Svojich dvoch Pokémonov som mala zatiaľ v Pokéballoch a tak som aj vkročila na farmu, kde som už raz pomáhala s Girafarigmi. Niekoľko z nich sa rozbehlo ku mne, zrejme ma už poznali. Jedného som pohladila. Za nimi šiel starý pán, ktorého som už tiež poznala a držal v ruke nejakú uzdu, zrejme patrila nejakému konskému Pokémonovi. "Zdravím, takže si tu zase?" spýta sa ma priateľsky. "Áno. Vidím, že Girafarigom sa darí dobre," usmejem sa. "A na čo máte tú uzdu?" Starý pán sa mierne zamračí. "Naša Rapidash sa stratila a práve som tú uzdu niesol ku Growlithom, oni ju ododneška začnú hľadať. Len som kývla na súhlas a potom ma niečo napadlo. "Moja Growlithe sa už vyliahla, ona by mohla skúsiť tú Rapidash nájsť," navrhla som mu. Po chvíli rozhodovania mi dal uzdu. "Nezdržiavajte sa tam dlho a vráťte sa pred zotmením," povedal nám ešte a potom odišiel niekam s Girarafarigmi. Vyhodila som oba Pokébally do vzduchu a objavili sa tam Konane a Growlithe. "Tak vy dve," zasmiala som sa na ne, "pôjdeme hľadať stratenú Rapidash, ktorá zmizla z tejto farmy. Growlithe, ak ju nájdeš, môžeš sa stretnúť s ostatnými Growlithami," dala som jej nejakú motiváciu. Ale samozrejme, stretla by sa s nimi tak či tak, kvôli tomu tu predsa sme. Drepla som si ku Growlithe a ukázala som jej Rapidashinu uzdu. Konane sa naklonila k uzde a ovoňala ju, to isté urobila aj Growlithe. Obe zavetrili a rovnakou cestou sa vydali preč z farmy, k vysokému vrchu blízko odtiaľto. Nebolo mi zvláštne, že sa Rapidash vybrala tam, ale nevedela som prečo. Konane a Growlithe ma posúrili a tak sme sa rýchlo vydali do tmavých lesov okolo toho vrchu.
V lesoch príjemne voňalo ihličie stromov a vďaka slnku tam bolo ponuré svetlo, ale aj tak to bola oproti rozpálenému mestu príjemná zmena. Pomaly som postupovala za Konane a Growltihe. Oni sa však zrazu rozdelili a každá šla iným smerom, stále s nosom pri zemi. Nevedela som, či veriť staršej a dôveryhodnejšej Konane, či Growlithe s nepochybne lepším čuchom, napokon som sa však vydala za Growlithe. Konane za nami o chvíľku dobehla. Dobre som si však zapamätala aj cestu, kadiaľ sa vydala Konane, len pre prípad, že by sa Growlithe zmýlila. Konane sa tiež pridala k stopovaniu, ale netrvalo dlho a zasa sa obe rozdelili. Pokrútila som hlavou. Na tomto niečo nesedelo, potom som sa však rozhodla. "Konane, ty prezrieš obe tieto cesty a my s Growlithe sa vrátime a pôjdeme po druhej ceste, dobre?" Konane súhlasila a na štyroch nohách sa rozbehla po jednej z ciest. S Growlithe sme sa vrátili na prvé rozcestie a vydali sme sa po ceste, kadiaľ šla predtým Konane. Cesta viedla do vrchov a čoskoro mäkkú hlinu pod našimi nohami vystriedali kamene a namiesto borovíc tu bola zakrpatená kosodrevina. Niekde blízko som začula nejaký zvuk a objavila sa pred nami Konane. "Takže tie cesty sa stretávajú. To znamená, že sú tu dvaja Rapidashovia, to mení situáciu. No nič, poďme ďalej. Musíme zistiť, o čo tu vlastne ide." Všetky tri sme sa vydali po stope a tentoraz sa už nikde nerozdvojovala. Na vrcholku hory zrazu vyšľahol oheň. Museli to byť Rapidashovia. Rozbehla som sa po kameňoch hore a moji dvaja Pokémoni skákali za mnou. Za jedným kameňom tesne pri vrchu som sa skryla a Konane a Growlithe sa skryli vedľa mňa. Mali sme pravdu, boli tam dvaja Rapidashovia, jedna samička musela byť tá z farmy, mala totiž relatívne upravenú srsť, ten druhý, väčší, bol pravdepodobne divý. Zdalo sa, že spolu zápasia, ale bol to skôr len taký tréningový zápas. Divý Rapidash akoby ukazoval samičke, ako má správne útočiť a brániť sa. "Myslím, že chápem, prečo sa vydala do hôr," zašepkala som svojim dvom Pokémonom. "Chcela byť silnejšia a práve tento Rapidash jej v tom pomáha," vysvetlila som im, ale bola to len moja mienka. "Budeme musieť ísť za nimi a presvedčiť Rapidash,a by sa vrátila," povedala som, vstala som a vydala som sa za nimi. Obaja moji Pokémoni mi boli v pätách, Konane bola pripravená zastaviť ich útok Vodným športom. Rapidash, len čo uvidela človeka, rozbehla sa ku mne a otrela sa mi nosom o plece. Divý Rapidash si nás obozretne premeriaval. Rapidash potom začala niečo vysvetľovať Konane. Konane mi potom povedala, že Rapidash tu bola preto, aby zosilnela a naviac je divý Rapidash jej dobrý priateľ. Pôjde domov vtedy, ak porazí Konane v zápase, ak nie, znamená to, že ešte nie je dostatočne silná. S tým som súhlasila. S Konane sme sa ale dohodli, že bude predstierať prehru a nepoužije žiadne vodné útoky. A tak sa po prvom zásahu plameňometom Konane zvalila na zem a Rapidash veselo zaerdžala. Potom som vzala Konane na ruky, nasadla som na Rapidash a vydala som sa na jej chrbte späť na farmu. Growlithe celý čas radostne poštekávala a bežala za nami.

38 Enwy Enwy | 2. července 2016 v 10:59 | Reagovat

[37]: "Dobrá práce. Jsem rád, když vidím Growlithe šťastnou," usmál se postarší pán a vesele pohladil svou, již nalezenou, Rapidash.
Odměnou je ti 300 Pk.

39 Delaney Delaney | 27. srpna 2016 v 17:06 | Reagovat

1. Delaney
2. 9. Absolové uvítají novou návštěvu, navštiv je a užij si s nimi krásný den.
3. Cestou na farmu som rozprávala Bulbasaurovi, ako som vlastne prišla ku Kiare. "Vieš, to Pokémonie vajíčko, z ktorého sa Kiara vyliahla som vlastne dostala za dobre vykonanú prácu. S Konane sme sa oň nejaký čas starali a potom sa vyliahla, bolo to úžasné," zasmiala som sa a sledovala som Kaiovu mierne užasnutú tvár. "Keď bola mladšia, veľmi nerozprávala a... Hrýzla si labky, takže jej nebolo rozumieť," dodala som ešte, "ale neskôr, keď trochu dospela, zistili sme, že sa jej páčia policajní Pokémoni a chcela by sa jedným stať." Kai sa ma potom spýtal, či už začala nejakú policajnú prácu cvičiť. "Zatiaľ sa jej podarilo vystopovať jednu Rapidash, ktorá sa stratila na tejto farme. Vieš, za niektoré práce na tejto farme ponúkajú peňažnú odmenu a niekedy aj niečo iné. Si zvedavý, čo budeme robiť teraz a čo za to dostaneme, Kai?" položila som mu otázku. Kai sa na chvíľu zamyslel, ale odpovedať mi už nestihol, pretože sme uvideli postaršieho majiteľa farmy, ktorého som už poznala. Predstavila som staršieho pána Bulbasaurovi. "Tak, máte aj dnes nejakú prácu, ktorú by sme mohli vykonať?" s úsmevom som sa spýtala a stihla som vyvolať s Pokéballu aj Konane a Kiaru. Kiara zavrtela chvostom, keď uvidela staršieho pána. Stará pán pokýval hlavou. "Mohli by ste nejak zabaviť mojich dvoch Absolov," pousmial sa a ukázal na menšiu ohradu, kde ležali na slnku normálny Absol a shiny Absol. "Aha. Myslím, že to zvládneme, že?" otočila som sa na svoj tým a oni mi len prikývli.
Presunuli sme sa k ohrade a ja som si sadla k jednému Absolovi a prihovorila som sa mu. "Necítite sa v tej ohrade trochu stiesnene? Mohli by sme ísť napríklad niekam do lesa a nazbierať nejaké lesné plody a berry, čo myslíte?" Absol sa postavil a prikývol mi, druhý urobil to isté. Spolu s Absolmi som vyšla z ohrady a moji traja Pokémoni šli poslední. Opustili sme farmu a kúsok za ňou sme našli cestu, ktorá nás priviedla do príjemne chladného listnatého lesa. Nebol mi povedomý a tak bolo pátranie po berry tak trochu aj objavovaním nášho okolia. "Tak fajn," otočila som sa k všetkým Pokémonom. "Rozdelíme sa na dve skupiny. Konane, Kai a Absol budú v jednej a Kiara, ja a shiny Absol budeme v druhej, jasné? Budeme to tu prehľadávať a o hodinu sa stretneme na tomto mieste, okej?" dala som im pokyny a keď to odsúhlasili, vydali sme sa každý svojím smerom. Kiara a shiny Absol sa predbiehali v tom, kto skôr niečo zacíti a ja som sa všade obzerala, pretože tento les tak trochu vyzeral ako z nejakého fantasy filmu. Korene stromov boli veľké a vyčnievali zo zeme, niekde rástli pestrofarebné hríby a rôzne kvety, slnko sem cez zelené koruny stromov presvitalo len málo, ale aj tak vytváralo zlatistú žiaru nad našimi hlavami. Absol zrazu zdvihla hlavu, zavolala nás a rozbehla sa k akémusi stromu. Pribehla som k nej a v korune stromu som si všimla nejaké ovocie podobné jablkám. "Mohli by sme nejaké nazbierať a vziať si časť z nich domov, čo ty na to Kiara? Myslíš, že by Konane a Kai mali radosť?" spýtala som sa jej a Kiara veselo štekla a prikývla. Z veľkých listov na zemi som urobila menší košík a vyliezla som na strom, kde som košík naplnila ovocím. "Tak Absol, keďže si silnejšia ako Kiara, ponesieš ten košík na chrbte, súhlasíš?" spýtala som sa jej a Absol kývla hlavou. Voľne som jej priviazala košík k chrbtu lianami a potom sme šli ďalej. Tentoraz niečo zacítila Growlithe. Vydali sme sa za ňou a dostali sme sa na menšiu lúku, ktorá bola presvietená slnkom a lietalo tam niekoľko Beautifly. Growlithe nás priviedla do stredu, kde rástli nejaké malé lesné jahody a bol tam jeden krík s malinami. Zložila som košík dolu z chrbta Absol a nabrala som doňho aj tie menšie plody, ktoré sa tam ešte ako tak zmestili. "Skvele to nesieš Absol, si naozaj šikovná," pousmiala som sa na ňu. Ako som si všimla podľa postavenia slnka, hodina už prešla a tak som sa pokúšala nájsť miesto, kde sme sa mali stretnúť, avšak to vyzeralo, že sme sa tak trochu stratili. Zrazu som však začula šum vody a tak som sa impulzívne rozbehla na to miesto. Kiara a Absol ma nasledovali. Prišli sme k menšiemu jazierku s malým vodopádom a tam sme našli Konane, ktorá sa kúpala, Absola, ktorý sa vyhrieval na slnku a Kai na nich oboch dozeral. Široko som sa zasmiala a najprv som prišla ku Kaiovi. Absol šla za mnou a ja som jej ten košík zasa zložila z chrbta. Kai hrdo ukázal na dve kopy: jednu kopu ovocia a druhú tvorili bylinky. Spokojne som ho pohladila. "Ako vidím, tiež ste boli veľmi usilovní... A teraz, čo keby si mi pomohol urobiť z listov košíky, aby sme to mali do čoho dať?" Kai kývol, spolu sme nazbierali niekoľko listov a zakrátko sme boli hotoví so štyrmi košíkmi, do ktorých sme poukladali ovocie a bylinky. Slnko však bolo bližšie k horizontu než predtým a obloha sa začínala sfarbovať do oranžova. "Kai... Mám taký pocit, že asi budeme musieť nájsť miesto na prenocovanie tu v lese. Neviem ako teba, ale mňa neláka spánok v tráve, ešte k tomu má pršať a..." bola by som pokračovala, keby ma Kai jedným úponkom nevzal za ruku a nepriviedol ma k staršiemu drevenému domčeku neďaleko tohoto vodopádu. Užasnuto som vydýchla. "Si úžasný, vieš o tom?" zasmiala som sa naňho. Potom som ho poslala aby si šiel tiež odpočinúť a zavolala som k sebe Konane. Spolu sme ponosili všetky košíky s ovocím a bylinkami dnu, aby sme ich ochránili pred dažďom ak by začalo pršať. Potom sme sa tiež presunuli k vode, Konane si hneď skočila šípku a ja som sa vyzula, nohy som si ponorila do vody a sledovala som idylku pred sebou. Obaja Absolovia spali vedľa seba na poslednom slnečnom mieste, Kai a Konane šantili vo vode a Kiara na nich štekala z brehu. Na obzore som si všimla približujúce sa tmavé mraky. Rýchlo som zavolala všetkých Pokémonov aby sa šli schovať do tej chatky a chvíľu potom, čo sme vošli dnu sa spustil dážď. Vnútri som našla poukladané drevené polienka, z ktorých som v strede miestnosti kde bolo ohnisko urobila menšiu kôpku a zapálila som oheň. Všetci sme si posadali okolo a chvíľu sme len tak sedeli a zahrievali sme sa. O niečo neskôr ma napadlo to ovocie nakrájať a trochu si ho opiecť. Požiadala som Absolov aby nakrájali na plátky ovocie z jedného košíka a ako zázrakom som v jednej poličke našla nádobu zo škoricou, aj keď to nedávalo žiadnu logiku, čo robí niečo ako škorica na podobnom mieste a kto ju sem dal? Rozhodla som sa nad tým radšej nezamýšľať a rýchlo som nakrájané ovocie posypala trochou škorice a dala som ho nad oheň aby sa trochu opieklo. Po niekoľkých minútach sme si rozdelili porcie, najedli sme sa a schúlení vedľa seba sme zaspali.

Ráno sme sa zobudili s východom slnka. Opustili sme chatku a Absoli spolu s Kiarou sa dali do hľadania cesty späť na farmu. Po nejakom čase sme narazili na cestu, ktorou sme sem prišli a vydali sme sa po nej. O chvíľu sme uvideli strechy domov na farme a keď sme pridali do kroku, čoskoro sme stáli pred jednou zo stajní. Prišli sme za majiteľom stajní a dali sme mu to, čo sme včera nazbierali. Zároveň som sa mu ospravedlnila za trochu dlhší pobyt v lese aj s jeho Absolmi ako sme predpokladali, ale stratili sme sa a k tomu začalo pršať. Dúfala som, že to pochopí.

40 Enwy Enwy | 28. srpna 2016 v 22:30 | Reagovat

[39]: Absolové si to moc užili. Odměnou ti je 500Pk.

41 Janet Janet | 18. září 2016 v 18:03 | Reagovat

Girafarig jsou velmi hraví a pomalu na ně nestačíme. Vymysli pro ně zábavný program a užij si ho s nimi

Přijdu do Velkých stájí: „Dobrý den. Ráda bych nějakou brigádu.“ Pán se na mě usměje a odpoví mi: „Dobrá. Máme tady velmi hraví Girafarig. Vymysli pro ně nějaký zábavný program a užij si ho s nimi.“ Já kývnu a jdu k ohradě s girafarig. Vezmu míč a odvedu je na louku. Potom jim hodím míč a chvíli si házíme. Girafarigové míč odhazují buď kopyty, nebo někteří umí ho odpinknout hlavou… Jsou hodně šikovní. Potom je to ale přestane bavit a začnou běhat. Jsou hodně rychlí. „Houndoure, Purrloin, Lilipupe, Spheale, Skitty, Starly.“ Povolám ven své pokémony. „Pojďte si hrát. Čím víc nás bude, tím větší zábava bude.“ Girafarig si začnou ihned hrát. Hodinu běháme, potom se napiju vody a zajistím vodu i girafarigům a mým pokémonům. Potom přijde jeden girafarig, že by si chtěl hrát na schovávanou. Takže si hrajeme na schovávanou. Girafarig se umí skvěle schovat, ale ten malý, co si to vymyslel, Psychic, se zamotá do keře a nemůže se dostat z něj. Vlezl dovnitř, já jsem ho nemohla najít, a potom, když zjistil, že nemůže ven, začal ječet. Já jsem mu asi půl hodiny pomáhala ven. Ostatní se mezi tím honili. Když jsem mu konečně pomohla, šli jsme si hrát jinak. Hráli jsme si v lese. Hledali jsme jiné pokémony, a kdo první uviděl nějakého divokého pokémona, vyhrál. Potom bylo odpoledne a dala jsem pokémonům oběd.  Girafarigové se začali pást, potom jsme si hrály znovu na schovávanou. Potom jsme ještě šli do lesa. Došli jsme k potoku. Tam girafarigové chvíli dováděli ve vodě. Girafarigové začali po sobě stříkat vodu, a já i moji pokémoni kromě Houndoura, jelikož to je částečně ohnivý typ jsme se přidali. Stříkali jsme po sobě vodu, a bavili jsme se. Potom Purrloin vylezla z vody, a šla za Houndourem. Bylo jí líto, že se nepřidá, protože ohnivý typ nemá rád vodu. Začali spolu mluvit a my ostatní jsme dál byli ve vodě. Purrloin vyprávěla Houndourovi o ostrově Moon a Houndour zase o laboratoři… Potom se začalo stmívat a šli jsme zpět. Cestou jsme potkali gastlyho. Girafarigové byli někteří nebojácní, někteří, jako Psychic se hrozně báli… Konečně jsme byli zpět ve velkých stájích.

42 Enwy Enwy | 20. září 2016 v 14:33 | Reagovat

[41]: Práce byla vykonána dobře. Odměnou je ti 300Pk.

43 Rezz Rezz | 4. prosince 2016 v 23:02 | Reagovat

Kterou práci bereš: Blitzové se začali chovat divně. Nevíme, proč jsou tak vystrašení. Uklidni je a zjisti, čím to je.

Průběh: Byl slunečný den a já se procházela kolem stájí. Miluju to tu, je tu plno závodních pokemonů a ti jsou úžasní! Procházela jsem kolem Ponyt a mířila k Blitzům. Ze stáje se neozívalo příjemné ržání ale dupot a nespokojené mručení. Vklouzla jsem do stáji a rozběhla se k Blitzům. "Copak je?" lekla jsem se když po mě mladá Blitze šlehna nespokojeným pohledem. "Čau Rezz, co tu děláš?" ozval se pobavený hlas. Otočila jsem se a spatřila mladého ošetřovatele který mě už dvakrát nechal projet na Absolech, byl to můj nejlepší den na světě. "N-no ahoj nevíš co jim je?" zadrhl se mi hlas. "To nic nebude, brzy je to přejde" mávnul ošetrovatel rukou a zamířil ke stájím s Absoly. "To není jen tak!" dupla jsem. "Ty mě máš ale pořád ráda viď?" přišla jsem k mé oblíbené Blitzle. Mé ruky se lekla a divoce zaržála. "Ale notaaak" protáhla jsem. "Tak já vás aspoň odvedu na pastvu, jen se zajdu zeptat jestli vás můžu mít na starost" usmála jsem se. Rozběhla jsem se k majiteli stájí. Za pět minut jsem byla zpátky ve stájích a vyháněla Blitzly na pastu. "Olli....Lura...." začala jsem je počítat. "Kdepak je Dash?" jukla jsem z úsměvem do stáji. "Dash vylez, já na schovku nehraju!" smála jsem se už méně. "Dash?!" křikla jsem. Nic, Dash nikde. Stádo podupávalo a chodilo po okrajích pastvy. "Dash, ona tu není, ztratila se a stádo je neklidné..." hlesla jsem. "Musím ji jít hledat" na to jsem vytáhla pokébally. "Ponyto, Deerlingu ven!" s těmito slovy jsem pokébally vyhodila do vzduchu. "Ponyto pojedu s tebou hledat Dash a ty Deerlingu upozorníš Blitzly že vše bude dobré" dala jsem pokemonům rozkazy "vím moc mě neznáte ale potřebuji vás" dodala jsem ještě. Nasedla jsem na Ponytu a ta se pozvolnu vydala k lesu. Nabrala rychlost a ani ne za minutu jsme byli v lese. Ponyta semnou pomalu kráčela lesem a rozhlížela se na všechny strany. "Hele támhle....ach, to je jen kámen" zašeptala jsem. "Ponyto mohli by na tebe zaútočit, vrať se" napadlo mě. Ponyta nejdřív chtěla pomoct ale pak uznala že by to bylo riskantní a vrátila se do pokeballu. Se zájmem jsem se zastavila a pozorovala Pidgeyho ale pak jsem se vzpamatovala. "Blitzl...." ozvalo se tlumeně z dáli. Začala jsem tím směrem utíkat. Stanula jsem proti nějakému trenérovi, byl tu i Dash, pochroumaný ale byl. "Co to děláš?!" křikla jsem na něj. "Chytám si pokémona tak uhni" řekl klidně ten trenér. "Ten Blitzle není divoký, patří stáji" vyhrkla jsem. "Haha, ty mi ho neukradneš!" zasmál se trenér. "Není divoký, přestaň!" řekla jsem. "Pokéballe..." začal trenér ale já ho umlčela. "Helioptie jdi ven!" hodila jsem pokeball. "Budu ho bránit" zamračila jsem se. "Pichu jdi ven a bojuj!" hodil na zem trenér pokeball. "Švih a použij ho aspoň třikrát za sebou, následuj Bleskovým šokem, braň Dashe!" dala jsem Helioptie povely. Provedla je bez chyby ale asi né kvůli mě....kvůli Dashovi. Trenér musel Pichua odvolat a vypadalo to že jiného pokemona nemá. "Mám ještě Ponytu a Deerlinga, hmm?" procedila jsem mezi zuby. Pravda, Deerling byl u Blitzlů ale Ponytu mám. "Ten Blitzle je můj tak odstup" zavolal na mě. "Není!" už jsem se napřahovala pro Ponytu když tu kemně přiběhl Deerling a nesl pokeball. Podal mi ho a já pochopila... "Blitzle vraď se!" a opravdu, Dash se vratil do pokeballu. Ten trenér se jen obrátil a odešel. Odvolala jsem Deerlinga a Helioptie a přivolala Ponytu. Nasedla jsem a vydala se zpátky. Naštěstí je tu i mini-poké centrum a tak se Dash uzdravila. Když jsem ji vypustila k ostatním, hned se uklidnili a Olli začal Dash olizovat. Bezela jsem to říct majiteli a ošetřovatelům aby případně Dash ještě zkontrolovali.

44 Marry Yokune/KuMarry Marry Yokune/KuMarry | 5. prosince 2016 v 6:11 | Reagovat

[43]: Brigáda úspěšně splněna. Získáváš 400 Pk.

45 Rin Rin | 14. prosince 2016 v 23:37 | Reagovat

//Ahoj :-) Beru si úkol č. 1 - vyhřebelcování ponyt. Zároveň šlo i o "přemlouvání" jedné ponyty, no není to 100%, usuďte sami :-) A rozhodněte, nechala jsem otevřený konec.

Rin přišla hned brzy ráno za majitelem stájí. Žádala o nějakou práci, samozřejmě. „Jistě, jistě! Je tu spousta práce, co kdybys třeba vyhřebelcovala ponyty? Ale dej si pozor, jedna z nich je poměrně divoká!“ Varoval ji postarší pán. Rin se toho ale nezalekla, vzala si všechny potřeby a šla na věc. Mířila směrem k ohradě, tam, kde slyšela řehtání. Bohužel, ranch byl tak rozlehlý, že přišla nejdříve k ohradám, kde byli Rapidashové. Bloudila tu ještě poměrně dlouho, nakonec se ale povedlo.
Pomalu otevřela vrátka, cítila, jak v ní koluje nějaký menší strach, menší obavy, aby se něco nestalo. „Dobře, tak jdeme na to, hm? Počkat!“ Napadlo ji hned a vypustila z pokebalu Charmander. „Charmander! Omlouvám se, vím, že jsi chtěla něco pěkného trénovat, nezapomněla jsem, ale napadlo mě - potřebovala jsem si vydělat nějaké peníze, nechtěla bys mi pomoci?“Charmander se trošku podivila, ale nakonec souhlasila. “Jistě, moc ráda, ale o co jde?“ Zeptala se trošku zmateně Charmander. Cítila tu po okolí divné pachy, takové, které ještě nikdy necítila. Rin jí vše vysvětlila, nakonec k nim přiťapala nějaká ponyta, byla zřejmě velmi mazlivá. Charmander se s ní hned dala do řeči, moc si rozuměli. Nakonec zjistila, že je to ponytí slečna, která tu žije už poměrně dlouho, moc se jí tu líbí a krásně se tu o ně starají. S radostí se od Rin nechala vykartáčovat a byla za to moc vděčná, užila si to. Rin jí kartáčem nejdříve vyhřebelcovala krk, poté přejela na plece a tělo. Nožky vzala jemnějším kartáčem, vyčistila jí i kopýtka a malým, jemným kartáčkem hlavičku. Ponyta tu zůstala s nimi, tato holka se jí opravdu zamlouvala, ale co víc! S Charmander si opravdu sedly, brebentily tu ještě dlouho. Rin se na ně nemohla vynadívat, pozorovala jejich vznikající přátelství a hned ji napadlo, že by sem Charmander mohla vodit častěji a tím jejich přátelství utužovat.
No, nakonec poprosila, aby ponyta sehnala všechny zbývající ponyty, že je třeba je vyčistit. Ponyta ochotně souhlasila, byla ze stáda nejpříjemnější a nejochotnější. Po chvíli přiběhla ponyta ještě s dvěma ponytíma klukama – měli modré hřívy. Ti nebyli tak přátelští, byli to spíše takoví ignoranti, ale Ponyta i Charmander jim vše vysvětlily. Ke konci péče už byli netrpěliví, obzvlášť péče o kopýtka se jim nelíbila, ale zvládli to oba dva – úspěšně! Rin byla ráda, že už to má skoro za sebou, gratulovala si, jaké to má štěstí, že potkala tak báječnou ponytu, která jí pomohla. Ne, omyl...Vlastně tohle se stalo díky Charmander. Musela Charmander obejmout a pomazlit ji, byla tak šťastná, že s ní tehdy z toho útulku šla.
Poslední část dne – najít tu agresivnější a nepříjemnou ponytu a vyčistit ji. Ponyta i Charmander šly s Rin směrem k velké stodole, kde byla údajně ta ponyta. Říkali jí zde Po. Po byla agresivní jen z důvodu ztráty svého chovatele, opustil ji. Tady zůstat nechtěla, často se pokoušela o útěk, ale co mohla dělat? Lidem se ukazovala v tom zlém světle. Nikdo ji nechtěl, ona tu byla nešťastná. Rin to zabralo velmi dlouhou dobu, párkrát před ní musela utéct, jindy se zase musela schovat a jindy se před ni postavila Charmander a zahnala Po svým útokem. Pro jistotu. Nakonec se Rin podařilo Po přesvědčit a ukázalo se, že Po je velmi miloučká ponytka se smyslem pro zábavu a citem k trenérům. „Ach, Po, je mi tě líto, ale mohla bych sem za tebou chodit častěji, co myslíš?“ Zeptala se Ponyty, která jakmile zjistila, že už je konec péče o ni, byla opět napaprčená a zklamaná. Něco si zařehtala a smutně na Rin koukala. Rin jí bohužel nedokázala pomoci, ještě dlouho se loučily. I pro Charmander to bylo těžší, měla tu právě získanou kamarádku. Nakonec se ale rozloučily, Rin musela Po vysvětlit, že ji odsud nemůže jen tak odvést, ale třeba se někdy zadaří? Vyzvedla si od majitele peníze a chvilku jen tak koukala. „Chtěla jsem se vás na něco zeptat, je tu Ponyta, která se jmenuje Po. Nebylo by možné, aby se vydala na cestu se mnou?“ Zeptala se nakonec a koukala. Myslela, že když sebrala veškerou odvahu, snad by se zadařilo a Ponyta by byla zase šťastná.

46 Admin Drobeček Admin Drobeček | 15. prosince 2016 v 16:41 | Reagovat

[45]: Ponyta tu má spoustu kamarádek a nechce je opustit. Majitel stájí tě ale nechce nechat odejít s prázdnou a tak ti dal 200 Pk a vajíčko, ze kterého se vylíhne ponyta.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje:
Ikonky členů - Pokemaniak
Obrázky pokemonů - Bulbagarden
Layout a (c) patří MAKY.OREL & Enwy